Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Historie sboru

    Sbor byl založen Eduardem Feilerem v roce 1874 a od té doby prošel mnoha změnami a peripetiemi. Při založení obdržel sbor od obce čtyřkolovou ruční stříkačku bez nasávacích hadic. Voda musela být donášena v kbelících, nalita do zásobníku, odkud byla ruční pumpou čerpána hadicí k ohni. Již v roce 1875 byla na základě finanční sbírky členů pořízena nová ruční stříkačka vybavená sací hadicí.

 

V letech 1874 – 1944 zažil Dolní Žandov 26 požárů budov. Velký požár vypukl 11. 5. 1890 ve Školní ulici. Požár se rychle šířil a díky silnému větru se přenesl na věž kostela, která byla v té době celá dřevěná a patřila k nejkrásnějším věžím Chebska. Věž byla do základů zničena a všechny tři zvony se zřítily na zem.

Mezi lety 1914 – 1938 byla postupně pořizována nová hasicí technika, byla vystavěna nová hasičská zbrojnice a dřevěná věž na sušení hadic, vysoká jako dvoupodlažní dům.

Spolek měl v průměru aktivních 155 mužů, 110 žen a 35 přispívajících členů. Během 2. sv. války padlo 20 aktivních členů.

V 80 letech patřil náš sbor mezi nejlepší v prácí s dětmi a zúčastňoval se dokonce krajských a celorepublikových soutěží.

Žel bohu se z této doby se nedochovali téměř žádné věci, které by nám připomínali práci a zásluhy našich předků a historii našeho sboru

Na přelomu let 80 a 90 minulého století sbor přestával pomalu fungovat a blížil se ke svému zániku

V roce 1995 se sbor opět probudil a začal aktivně pracovat s dětmi a pomalu se probouzela i výjezdová jednotka. Kámen úrazu byl ale v tom, že sbor neměl odpovídající zázemí, kdy každé vozidlo stálo na jiném konci vesnice, a z cisterny se musela přes zimu vypouštět voda, protože ani jedna z garáží nebyla vytápěná.

Převrat nastal v roce 2002 po plynofikaci obce, když vznikly nevyužité prostory ve školní kotelně, které odpovídaly potřebám hasičů a to především velkým stáním pro umístění požární techniky a potřebným zázemím pro potřeby sboru i jednotky.

Prostory si členové upravili sami podle svých potřeb. Z velké výměníkové stanice vznikla klubovna, ze skladu údržbáře kuchyně a ze skladu uhlí a dřeva byly udělány garáže a šatna pro výjezdové družstvo. Rovněž byly udělány nové rozvody topení, vody, elektřiny, rozvod tlakového vzduchu a v neposlední řadě bylo zrekonstruováno i sociální zázemí.

Od 1. 1. 2003 byla jednotka zařazena do JPO II. To představovalo povinnost sloužit nepřetržitě služby, výjezd do 5 minut a celkové kladení zvýšených nároků na sbor. Jednotka obstála velmi dobře, avšak z důvodu malého počtu členů se 31. 12. 2004 vrací zpět do JPO III.

Jako JPO II jsme používali CAS 32 T138 a DVS 12 Avia 30 na kterých se značně podepsal zub času z důvodu předchozího nevyhovující stání.

V tuto dobu bylo ve výjezdovém družstvu 12 osob,sbor měl celkem 25 členů. Průměrný věk členů sboru činil 25 let.

V této době se podařil převod „prvovýjezdové“ CAS 25 Š 706 RTHP vyřazenou z majetku Armády České republiky v zelené barvě, kterou si členové upravili v průběhu dvou měsíců k obrazu svému a zařadili do výjezdu ještě, když jednotka působila jako JPO II.

V roce 2004 získala jednotka převodem od HZS KVK CAS 32 Tatra 148, která nahradila dosluhující předchůdkyni CAS 32 Tatru 138 a posléze v roce 2005 i první velitelský vůz Škoda Favorit 135.

Na obou vozech se podepsalo každodenní používání a tak po čase bylo přistoupeno k jejich rekonstrukci, a jak jinač, než svépomocí.

Rekonstrukce obou vozidel probíhali zároveň. Oprava Tatry trvala přesně 1 rok a 1 den, než se nám ji podařilo přihlásit zpět do výjezdu.

Při těchto opravách se podařilo obci ušetřit nemalé finanční prostředky.

V průběhu dalších let za vydatné finanční pomoci sponzorů a dotačních programů jednotka pořizovala plovoucí čerpadla, motorové pily, elektrocentrálu, moderní proudnice i osobní ochranné prostředky, vždy tak, aby byla zvýšena její akceschopnost.

Další posun vpřed byl v roce 2008 a 2009, kdy v roce 2008 vznikl nápad pořídit Hydraulické vyprošťovací zařízení a pomáhat lidem i u dopravních nehod a to nejen v okolí Dolního Žandova.

Zmíněné úsilí se vyplatilo a jednotka v prosinci roku 2008 pořizuje použité vyprošťovací zařízení HOLLMATRO řady 30 a to, i finanční pomocí sponzora v hodnotě 249 000,- kč

V průběhu roku 2009 jednotka absolvovala školení pro zásahy u dopravních nehod v rozsahu 80 hodin na stanici v Mariánských Lázních.

Školení probíhalo především o sobotách a to od rána a téměř až do večera.

Na závěr školení bylo v prosinci roku 2009 pro jednotku připraveno prověřovací cvičení ředitelem Územního odboru Cheb, ve kterém jednotka obstála na výbornou a v lednu následujícího roku je jednotka zařazena do plánu plošného pokrytí jako jednotka, předurčená pro zásahy u dopravních nehod a v tu dobu nám byla i přislíbena CAS 24 Tatra Terrno ze stanice v Aši.

V současné, době má náš sbor 35 členů, včetně dětí. 13 z nich je ve výjezdovém družstvu a počet zásahů se pohybuje v průměru mezi 30 až 40 zásahů ročně.

Po celou dobu se sbor snaží aktivně pracovat s dětmi, pořádá plesy, účastní se akcí pořádaných obcí a v neposlední řadě provádí pravidelnou odbornou přípravu, jak v domácím prostředí, tak i na stanici v Mariánských Lázních a také se snaží zúčastňovat i soutěží.

Poslední, kterou absolvovali, byla krajská soutěž ve vyprošťování osob z havarovaných vozidel v Karlových Varech, kde, se naši hasiči umístily na krásném 4. místě.

Mnoho vody uplynulo a času uběhlo, než jsme této slibované „prvovýjezdové“ cisterny dočkali. Za tu dobu jsme občas přestávali věřit, že se tohoto vozidla někdy dočkáme.

I přes tyto nesnáze jsme stále žil i v naději a snažili jsme se jít stále dopředu.

V loňském roce jsme začali obměňovat zastaralou dýchací techniku za novou, moderní pro lepší komfort jejich uživatelů a také proto že stávající dýchací technika byla zastaralá a náklady na její udržení v provozu byli nemalé a také proto, aby bylo co dát do „nové“ cisterny protože vůz už má vestavěné držáky v zadních sedačkách právě na tyto přístroje.

Za tento rok jsme pořídili celkem 4 nové přístroje a 2, které se nechali opravit a jsou jako nové. Do těchto přístrojů se průběhu 10 let nevloží ani koruna.

Na konci roku se ledy konečně pohnuly a díky evropským dotacím dostal HZS KVK novou techniku a ze snu se začínala stávat pomalu, ale jistě realita, na kterou jsme tak dlouho čekali a teď tu stojí před námi.

Náš starý Mates ale nepůjde do šrotu, bude i nadále sloužit v obci Tři Sekery.

Za těchto 12 let, co, jsme měli Matýska, nás nenechal ani jednou ve štychu a vždy nás dovezl na místo, i zpět domů a to i přes to, že, jsme s ním občas nezacházeli dobře.

 

 

Zkrátka u nás to byl bezporuchový a bezproblémový vůz prvního výjezdu.

 

 

Obrazek